Popkulturní balast, případně onanistické fantazie pro náctileté nerdy - tato a další barvitá označení si film vysloužil na CSFD. Netuším, s jakou představou se někteří diváci vydali na Sucker Punch, ale skoro to vypadá, jako by si koupili lístky do opery a následně si stěžovali, že na jejich vkus byl děj příliš rozvláčný a vůbec se tam nějak moc zpívalo. Za sebe mohu říct, že jsem si film užila, a pohrdavé postoje hodnotitelů, jejichž filmotéka sestává z psychologických thrillerů a historických dramat, na tom nic nemění.
Na Sucker Punch se nejdete zasmát, ani přemýšlet o velkých životních pravdách. Jdete si vychutnat stometrové seskoky z vrtulníku na nádvoří plné skřetů, praskání země pod černými botami na podpatcích, kostilámající údery a akrobatické manévry s katanou v jedné a pistolí v druhé ruce, zakončené poctivým headshotem.
Děj se má asi tak, že hlavní hrdinka Babydoll a její mladší sestra přijdou o matku. Obtloustlý otčím zjistí, že nezdědí ani floka, dokud budou obě naživu, zlikviduje mladší a starší označí za psychicky labilní vražedkyni a vyexpeduje do blázince. Ten je na první pohled narvaný záporáky, od hlídačů po kuchaře. Největším zlem je ovšem sanitář Blue, který otčímovi za jistý finanční obnos slíbí, že za pět dní pošle Babydoll na lobotomii. Na jiné úrovni je ústav přetransformován do vykřičeného kabaretu, kterému Blue šéfuje, místní psychiatrička učí pacientky, jak správně tančit, aby přitáhly prachatého zákazníka, a pro Babydoll si má za pět dní přijít Velký Pracháč. Odsud se hlavní pětice vydává do světa fantazie a získání pěti věcí potřebných k útěku je ztvárněno jako několik samostatných questů - vběhni do zákopů a odnes mapu z velitelství steampunkových zombie-nacistů; vyřízni dva krystaly z krku dráčete a snaž se vyhnout jeho mámě; zneškodni roboty a seber bombu z vlaku, než dorazí do města. Všechno jde většinou podle plánu, ale Blue není žádný zabedněnec a od prvního okamžiku dýchá Babydoll a ostatním na záda.
Pokud bych měla vyzdvihout konkrétní aspekty filmu, byl by to jednoznačně soundtrack a bezútěšná atmosféra. Tu ani na chvilku nenaruší jakákoli snaha o odlehčení. Veškeré moralizování obstará mentor ještě před questem a v boji potom účel světí prostředky. Střílí se ze všeho, na všechno, dokud to nepadne/nevyletí do vzduchu. Když dojde munice, vytasí děvčata katany, meče, sekyrky, cokoli mají po ruce, jen aby se ani na chvíli nezastavila a získala další předmět. Bojové scény se dají celkově shrnout jako epické a právě ony jsou tahounem celého filmu. Zpomalených záběrů je tak akorát, kromě mise ve vlaku, která mi připadala trošku natahovaná.
Co naopak trochu pokulhává, jsou kladné charaktery. Záporné role zastávají výhradně muži a těm není co vytknout - nechutní, obtloustlí, úchylní, úlisní, zvrácení, jak se na villainy sluší a patří. Hlavní pětice a doktorka Gorská dopadly už o něco hůř. Všechny kromě Babydoll postrádají podbarvení, minulost, vzájemné interakce. Objeví se sice přátelství mezi Babydoll a Rocket, která řekne pár vět o sobě a své sestře Sweet Pea, ale další dvě, Blondie a Amber, jako by se vylouply odnikud a stejně tak i ze scény odejdou. Zrovna u steampunkové děvy a pilotky mě to zamrzelo jednou tolik. A doktorka Gorská... až do poslední chvíle jsem doufala, že nakráčí na bojiště v černé kůži a s puškou přes rameno. Nesešlo by mi na tom, za jakou stranu kope.
Konec byl tentokrát skutečně překvapivý, lehce nahořklý. Nechci vyzrazovat rozuzlení, ale jak zpívají Rise Against ~sometimes dreams just don't come true~
Málem bych zapomněla, na hlavní hrdinky se hezky kouká. To říkám jako žena, a pokud se někomu jejich úbory nelíbily, neměl ještě tu čest se Xenou, princeznou bojovnicí.
