I webcomicsy živ je člověk

Jaké jsou hlavní výhody webcomicsů? Jsou jich mraky a nic vás nestojí. Ty lepší se co do kvality vyrovnají svým profesionálním sourozencům a ostatní... bývají alespoň občas vtipné. Navíc se jako čtenář můžete tvorby aktivně účastnit, hlasovat v anketách o oblíbenosti charakterů s tušením, že ti ze spodních příček půjdou brzy z kola ven, ptát se autora a do všeho rýpat. Nakolik se vašimi názory bude řídit, je už věc autora, ale nabídne vám tohle Marvel?

Nevýhodou bývá často nepravidelnost vydávání dalších stran. Většina autorů je tvoří ve svém volném čase, bez jakéhokoli finančního ohodnocení (pokud pominu dobrovolné příspěvky a prodej tištěných verzí), a tak se může kdykoli stát, že se třeba z rodinných či zdravotních důvodů webcomics rok nepohne. Další "nevýhodou" může být pro čtenáře jazyk. Webcomics samozřejmě vychází v rodné řeči autora, což může být na jedné straně rozšířená angličtina, francouzština nebo němčina, ale taky maďarština, ruština, švědština, cokoli, čím se mluví v zemích, kde vedou internet. Takové kousky potom musíte buď oželet, nebo se ponořit do studia daného jazyku, ale vždycky je tu ještě šance, že autor své dílko přeloží/nechá někým přeložit do angličtiny.

Kdybyste se v tom chtěli vrtat, určitě byste našli tucet dalších pro a proti. Dokud nenarazíte na něco tak kulervoucího jako Looking For Group. To jde všechna teorie stranou, protože Looking For Group patří mezi must-see tituly. Jak už název napovídá, odehrává se tenhle kanadský webcomics v prostředí MMORPG, což mu ovšem nebrání přibrat trochu té parodie fantasy klasiky a brutálního násilí na rozkošných králíčcích a vesničanech, zvlášť pak na sirotcích. Všichni jsme totiž viděli, že ten sirotčinec Richarda napadl. A Richard je alespoň pro mě hlavní páka celého LFG. Černý humor ještě nikdy neměl tak sytý odstín černé.

 Na webcomicsech a blozích je ale vůbec nejhezčí, že se jim člověk začne věnovat ve chvíli, kdy by měl kupříkladu zpracovávat témata k maturitě, kterých je už tak tolik, že je nemůže stihnout. No, s blížícím se květnem tu nejspíš příspěvků přibyde.   

Ukolébavka - Chuck Palahniuk

Můžete je označovat za zvrhlost, ale nemůžete je nečíst. Knihy Chucka Palahniuka dokáží zvláštním způsobem uspokojit potřebu po něčem zavrženíhodném a nechutném. Nekrofilie, závislost na sexu, terorismus - témata, kolem kterých jiní autoři našlapují po špičkách, vám Palahniuk předhodí ve vší syrovosti a vy si po několika pokusech o rázné odmítnutí všech těch pohoršujících myšlenek uvědomíte, že přesně tohle vás svým způsobem zajímá.

Jinak tomu není ani v Ukolébavce (Lullaby). Možná je to trochu otřepané, ale tahle kniha se četla jedním dechem. Hrdinové jsou až děsivě skuteční, od idealistické Mony, vyznavačky kultu Wicca, přes jejího všeznalého přítele až po duo hlavních hrdinů, z nichž oba nedopatřením zabili své blízké a každý se s tím vyrovnává po svém - dupáním po plastových miniaturách i systematickým vražděním lidí z celého světa a hromaděním drahokamů.

Ve zkratce k ději: Carl Streator kdysi přečetl své dceři a ženě starou africkou probíranku ze strany 27 v obyčejné dětské knize. Druhý den ráno byly obě mrtvé a on potom žil desítky let s podezřením, že to udělal on. Když se jeho domněnka o vraždící říkance potvrdí (testování na mouchách nečekejte), rozhodne se vyhledat všechny výtisky té zatracené sbírky a zlikvidovat je. Brzy se k němu připojí i Helen Boyleová, obchodnice s prokletými nemovitostmi, která před lety rovněž zabila své dítě a muže. Jenže ani jeden není zodpovědný hrdina, takže za nimi zůstává víc mrtvých, než se na "klaďase" sluší. Je tak snadné někoho zabít, když vám k tomu stačí jen pár slov.

A potom je tu Nash aneb učebnicový příklad cvoka s nově nabytou mocí slova a sklony k nekrofilii. Tenhle chlap je tak odporný, že navzdory mým častým sympatiím s odvrácenou stranou síly jsem nenašla jediný důvod, proč ho nezatratit.

Ukolébavku bych rozhodně doporučila. Můžete ji číst jako thriller s nádechem mystiky, filozofické dílo o právu brát život nebo jako lovestory dvou lidských trosek. Osobně mě nejvíc zaujaly úvahy o velké moci s nulovou zodpovědností a o poklidofobii, ale samozřejmě nechyběl zevrubný exkurz do kultu Wicca a desítky dalších odkazů, které nutí člověka pídit se dál i po dočtení knihy.

Knihu vydalo nakladatelství Odeon a o český překlad se postaral Richard Podaný.

Narychlo jsem proběhla Deviant a našla tenhle výstižný obrázek s citací.

sticks and stones. by ~finalxheaven on deviantART