Můžete je označovat za zvrhlost, ale nemůžete je nečíst. Knihy Chucka Palahniuka dokáží zvláštním způsobem uspokojit potřebu po něčem zavrženíhodném a nechutném. Nekrofilie, závislost na sexu, terorismus - témata, kolem kterých jiní autoři našlapují po špičkách, vám Palahniuk předhodí ve vší syrovosti a vy si po několika pokusech o rázné odmítnutí všech těch pohoršujících myšlenek uvědomíte, že přesně tohle vás svým způsobem zajímá.
Jinak tomu není ani v Ukolébavce (Lullaby). Možná je to trochu otřepané, ale tahle kniha se četla jedním dechem. Hrdinové jsou až děsivě skuteční, od idealistické Mony, vyznavačky kultu Wicca, přes jejího všeznalého přítele až po duo hlavních hrdinů, z nichž oba nedopatřením zabili své blízké a každý se s tím vyrovnává po svém - dupáním po plastových miniaturách i systematickým vražděním lidí z celého světa a hromaděním drahokamů.
Ve zkratce k ději: Carl Streator kdysi přečetl své dceři a ženě starou africkou probíranku ze strany 27 v obyčejné dětské knize. Druhý den ráno byly obě mrtvé a on potom žil desítky let s podezřením, že to udělal on. Když se jeho domněnka o vraždící říkance potvrdí (testování na mouchách nečekejte), rozhodne se vyhledat všechny výtisky té zatracené sbírky a zlikvidovat je. Brzy se k němu připojí i Helen Boyleová, obchodnice s prokletými nemovitostmi, která před lety rovněž zabila své dítě a muže. Jenže ani jeden není zodpovědný hrdina, takže za nimi zůstává víc mrtvých, než se na "klaďase" sluší. Je tak snadné někoho zabít, když vám k tomu stačí jen pár slov.
A potom je tu Nash aneb učebnicový příklad cvoka s nově nabytou mocí slova a sklony k nekrofilii. Tenhle chlap je tak odporný, že navzdory mým častým sympatiím s odvrácenou stranou síly jsem nenašla jediný důvod, proč ho nezatratit.
Ukolébavku bych rozhodně doporučila. Můžete ji číst jako thriller s nádechem mystiky, filozofické dílo o právu brát život nebo jako lovestory dvou lidských trosek. Osobně mě nejvíc zaujaly úvahy o velké moci s nulovou zodpovědností a o poklidofobii, ale samozřejmě nechyběl zevrubný exkurz do kultu Wicca a desítky dalších odkazů, které nutí člověka pídit se dál i po dočtení knihy.
Knihu vydalo nakladatelství Odeon a o český překlad se postaral Richard Podaný.
Narychlo jsem proběhla Deviant a našla tenhle výstižný obrázek s citací.
Možná je to náhoda, ale přesně na tuhle knížku jsem včera koukala v NeoLuxoru a uvažovala, že bych ti ji koupila. Asi si budu muset tvůj booklist vytisknout a nosit ho u sebe, abych ti nekupovala knížky, které už máš. Na druhou stranu bych si ji ale mohla pořídit já, protože to zní velmi zajímavě...
OdpovědětVymazatDoma ji ale nemám, byla půjčená z knihovny. A jakou jsi nakonec vybrala?
OdpovědětVymazat